-01-cropped%20(1).svg)
Jsou připraveni, jsou ochotní, ale ještě nejsou žádní odborníci na výrobu. Etické malé a střední módní značky se objevují všude po Evropě. Skvělá zpráva pro výrobce se společným posláním učinit průmysl udržitelnějším, ale existuje „ale“. Vzhledem k tomu, že jsou v oboru noví, mívají tyto mladé značky nerealistická očekávání ohledně udržitelné výroby a konkrétního nearshoringu.
Jste jednou z těchto specializovaných značek? Poslechněte si, co říkají naši odborní výrobci o spravedlivých cenách, abyste zajistili, že vaše první RFQ bude velkým úspěchem.
Módní výroba se stále opírá o princip nazývaný „závod na dno“, což znamená, že společnosti soutěží o snížení nákladů výrobou na globálním jihu, vyplácením nejnižších mezd a výběrem levných továren, které fungují v nebezpečných pracovních podmínkách. Majitelé značek a nákupčí příliš často předpokládají, že místní udržitelní dodavatelé, kteří se odklonili od těchto konvencí, mohou stále vyrábět své kolekce za stejnou cenovou hladinu – nebo dokonce levněji. Ale zejména pokud pracují s udržitelnými technologiemi nové generace, to nemusí být nutně pravda, slyšíme od designérky Sandry Andrade z Bless Internacional. „Pokud chceme být skutečně udržitelní, musíme vynaložit dodatečné náklady. Neustále se snažíme zlepšovat naši výkonnost při práci s péčí o životní prostředí. Co to znamená? Materiály jsou například dražší a společnost musí zajistit společenskou odpovědnost zaměstnanců, což znamená, že musíme investovat do know-how všech ohledně udržitelnosti.“ Nejsou to žádné vedlejší cíle a bez společného úsilí značek je prostě nelze dosáhnout.
„Vyrábět udržitelně znamená získávat materiály, které jsou šetrné k životnímu prostředí i eticky vyráběné,“ dodává Michael Klepacz, zakladatel společnosti Natural Materials Unlimited ve Varšavě. „I když má konečný produkt často vyšší hodnotu díky své udržitelnosti, je nezbytné pochopit, že náklady na suroviny a etická práce mohou být také vyšší než u tradičních výrobních metod. Pořekadlo „dostanete to, za co zaplatíte“ je v této souvislosti obzvláště pravdivé. Značky by měly být připraveny na mírně vyšší náklady, ale mohou si být jisti, že pozitivně přispívají planetě a společnosti.“
Klepacz nám poskytuje jednoduchý vzorec, jak rozhodnout o úplném minimu pro kupující: „cena práce plus náklady na materiál. Pokud práce na řemeslném šití vydělává 7,5 eura za hodinu jako v Polsku, náklady na materiál jsou 15 eur na metr a ušití oděvu trvá jednu hodinu, pak samotná výroba stojí 22,5 eura. V závislosti na faktorech, jako je novost zařízení a standardy stanovené pro pracovníky, mohou být spravedlivé cenové úrovně stanoveny výrazně vyšší – a to by mělo být vnímáno jako příznivý vývoj.“
Podobná pravidla platí pro vzorkování: obvykle se jejich cena pohybuje na dvojnásobku nebo dokonce trojnásobku běžné výrobní ceny, v závislosti na obtížnosti návrhu. A můžete snadno přidat 1 procento k celkovým výrobním nákladům na udržitelné obaly – ačkoli původní investice se často vrátí. Koneckonců, oděvy se mohou prodávat za 2- až 4násobek výrobních nákladů, takže konečná cenovka bude odrážet udržitelné úsilí značky .
Cenové mechanismy pro etickou módu dávají velký smysl, a přesto si značky často neuvědomují, kdy dojde k nátlaku. Klepacz to nazývá ohromujícím problémem: „Někdy požadují čínské nebo marocké ceny. Také vidíme mnoho značek, které žádají levné látky, které vyrábějí mikroplasty. Polyester nenabízíme, tečka. Značky se musí naučit vyprávět nový příběh, který zahrnuje místní pracovní místa, podporu místní ekonomiky a snižování uhlíkové stopy. Žádné manufaktury tady."
Podobné zkušenosti jsou na denním pořádku ve Fush, udržitelném výrobci zakázkového oblečení ze Srbska. Content manager Nebojsa Durmanovic: „Realistická cena pro nás by byla mezi 6 a 15 eury za trička a od 20 eur za mikiny a mikiny s kapucí. Pokud klienti opravdu chtějí provozovat udržitelnou značku, věděli by, že ten, kdo musí unést největší finanční zásah, je značka samotná. Udržitelnost se rovná právu pracovníků na životní minimum a to je spojeno s vyšší cenou. Vidím, že v klientské vizi udržitelnosti často chybí sociální faktor, což je pochopitelné, když je jejich hlavním motorem uklidnění mas. Ale značky opravdu potřebují pochopit, že nejsou na platformě jako Manufy, aby našly evropský Bangladéš.“
Hana Fořtová z NIL Textiles, poskytovatele cirkulárního textilu z České republiky, dodává: „Pro značky je výhodné porozumět všem faktorům, které ovlivňují vyšší výrobní ceny v EU. Je třeba vzít v úvahu minimální mzdy v zemích EU, náklady na energie a odpadové hospodářství, certifikace, dodržování předpisů, odpovědné procesy a inovativní technologie. Obecně platí, že ceny oděvů pocházejících z tradičních exportních zemí přicházejí za nižší ceny, ale mnohem vyšší náklady na životní prostředí nebo lidi. Za pár let uvidíme rozdíl, jakmile všechny předpisy zasáhnou plnou silou a tito výrobci nebudou schopni zůstat v souladu se stejně nízkými výrobními standardy.“
Hlavním problémem značek, které odrazují od uplatňování spravedlivých cenových praktik, je ztráta ziskových marží. Tyto obavy však lze vyřešit účinným sdělením „proč“ za mírně vyššími maloobchodními cenami . Můžete začít tím, že jim řeknete obecné pravidlo: cena, kterou zaplatíte, je to, co dostanete . Nečekejte vysoce kvalitní produkt v malém množství za nízkou cenu. Dohoda, která je příliš dobrá na to, aby byla pravdivá, naznačuje, že kvalita materiálu je zklamáním nebo že se s pracovníky zachází neeticky.
Cesta k udržitelné výrobě módy vyžaduje značné počáteční investice do ekologických materiálů, etických pracovních norem a udržitelných výrobních procesů. Etičtí dodavatelé jsou otevření tomuto přechodu, ale jejich závazek závisí na značkách, které se ujmou vedení. Je na těchto průkopnících, aby provedli střih, zahájili konverzaci s dodavateli a uvedli módní systém budoucnosti do pohybu.
Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a získejte nejnovější zprávy, aktualizace a nabídky!