Kolik skutečně stojí místní výroba | Etická očekávání

Jsou připraveni, jsou ochotní, ale ještě nejsou žádní odborníci na výrobu. Etické malé a střední módní značky se objevují všude po Evropě. Skvělá zpráva pro výrobce se společným posláním učinit průmysl udržitelnějším, ale existuje „ale“. Vzhledem k tomu, že jsou v oboru noví, mívají tyto mladé značky nerealistická očekávání ohledně udržitelné výroby a konkrétního nearshoringu.

Zastavení módního závodu ke dnu

Fashion production is still leaning on a principle called ‘race to the bottom’, which means that companies compete to reduce costs by producing in the global south, paying the lowest wages and choosing cheap factories that operate under dangerous working conditions. Too often, brand owners and buyers assume that local, sustainable suppliers that diverted themselves from these conventions, can still produce their collections at the same price level – or even cheaper. But especially if they work with next generation sustainable technologies, that’s not necessarily true, we hear from designer Sandra Andrade from Bless Internacional. “When we want to be truly sustainable, we must incur extra costs. We are always looking to improve our performance in working with environmental care. What that means? Materials are more expensive, for instance, and the company needs to ensure social responsibility for employees, which means we must invest in everyone’s know-how regarding sustainability.” These are no minor targets, and without brands’ joined efforts, they are simply impossible to achieve.

‍

„Vyrábět udržitelně znamená získávat materiály, které jsou šetrné k životnímu prostředí i eticky vyráběné,“ dodává Michael Klepacz, zakladatel společnosti Natural Materials Unlimited ve Varšavě. „I když má konečný produkt často vyšší hodnotu díky své udržitelnosti, je nezbytné pochopit, že náklady na suroviny a etická práce mohou být také vyšší než u tradičních výrobních metod. Pořekadlo „dostanete to, za co zaplatíte“ je v této souvislosti obzvláště pravdivé. Značky by měly být připraveny na mírně vyšší náklady, ale mohou si být jisti, že pozitivně přispívají planetě a společnosti.“

Klepacz provides us with a simple formula to decide the bare minimum for buyers: “the cost of labor plus the cost of materials. If the labor for artisan sewing earns 7.5 euro per hour like in Poland, the materials costs are 15 euro per meter, and it takes one hour to sew the garment, then production alone costs 22.5 euro.” Depending on factors like the novelty of the facility and the standards set for workers, fair price levels may be set significantly higher – and this should be seen as a favorable development.”

A similar rule of thumb exist for sampling: they are usually priced at twice or even three times the regular production price, depending on the difficulty of the design. And you can easily add up 1 percent to the total production cost for sustainable packaging – though the original investment is often recovered. In the end, garments may retail for 2 to 4 times the production cost, so the final price tag will reflect a brand’s sustainable efforts.

„Nehledejte evropský Bangladéš“

Cenové mechanismy pro etickou módu dávají velký smysl, a přesto si značky často neuvědomují, kdy dojde k nátlaku. Klepacz to nazývá ohromujícím problémem: „Někdy požadují čínské nebo marocké ceny. Také vidíme mnoho značek, které žádají levné látky, které vyrábějí mikroplasty. Polyester nenabízíme, tečka. Značky se musí naučit vyprávět nový příběh, který zahrnuje místní pracovní místa, podporu místní ekonomiky a snižování uhlíkové stopy. Žádné manufaktury tady."

Podobné zkušenosti jsou na denním pořádku ve Fush, udržitelném výrobci zakázkového oblečení ze Srbska. Content manager Nebojsa Durmanovic: „Realistická cena pro nás by byla mezi 6 a 15 eury za trička a od 20 eur za mikiny a mikiny s kapucí. Pokud klienti opravdu chtějí provozovat udržitelnou značku, věděli by, že ten, kdo musí unést největší finanční zásah, je značka samotná. Udržitelnost se rovná právu pracovníků na životní minimum a to je spojeno s vyšší cenou. Vidím, že v klientské vizi udržitelnosti často chybí sociální faktor, což je pochopitelné, když je jejich hlavním motorem uklidnění mas. Ale značky opravdu potřebují pochopit, že nejsou na platformě jako Manufy, aby našly evropský Bangladéš.“

Hana Fořtová z NIL Textiles, poskytovatele cirkulárního textilu z České republiky, dodává: „Pro značky je výhodné porozumět všem faktorům, které ovlivňují vyšší výrobní ceny v EU. Je třeba vzít v úvahu minimální mzdy v zemích EU, náklady na energie a odpadové hospodářství, certifikace, dodržování předpisů, odpovědné procesy a inovativní technologie. Obecně platí, že ceny oděvů pocházejících z tradičních exportních zemí přicházejí za nižší ceny, ale mnohem vyšší náklady na životní prostředí nebo lidi. Za pár let uvidíme rozdíl, jakmile všechny předpisy zasáhnou plnou silou a tito výrobci nebudou schopni zůstat v souladu se stejně nízkými výrobními standardy.“

"Co zaplatíte, to dostanete"

The main concern for brands that deter from embracing fair pricing practices, is missing out on profit margins. However, by effectively communicating the ‘why’ behind slightly higher retail prices, these fears can be addressed. You can start with telling them the general rule of thumb: the price you pay is what you get. Don’t expect a high-quality product in low quantities for a cheap price. A too-good-to-be-true deal indicates that the quality of the material is disappointing, or that workers are treated unethically.

Cesta k udržitelné výrobě módy vyžaduje značné počáteční investice do ekologických materiálů, etických pracovních norem a udržitelných výrobních procesů. Etičtí dodavatelé jsou otevření tomuto přechodu, ale jejich závazek závisí na značkách, které se ujmou vedení. Je na těchto průkopnících, aby provedli střih, zahájili konverzaci s dodavateli a uvedli módní systém budoucnosti do pohybu.

‍